Ahoj, můžeš se nám představit?
Ahoj, jmenuji se Adam Prskavec, ročník 97, z Liberce, a třetím rokem studuji v USA, kde jsem díky akademickém a fotbalovému stipendiu.
Řekni nám něco o Vašem projektu?
Praxiso, aneb Studium jinak je projekt pro lepší Česko a hodnotnější společnost. Rád říkám, že “kopeme lidi do zadku.” To je asi nejjednodušší definice. Máme totiž několik aktivit. Například se snažíme poukázat na nějaké morální hodnoty, vzdělávat jedince v kritickém myšlení, informační gramotnosti, aby mlaďasové uvažovali o své budoucnosti, chtěli vytěžit ze života maximum. Dále pak rozcestovat Čechy, dostat je na zahraniční praxe, dobrovolnické stáže apod. Cestování je totiž podle nás nástroj k sebe poznání a uvědomění. Za hranicí komfortu se skrývá mnoho. Že my se v Čechách nemáme zas tak špatně, ale že se taky můžeme mít lépe.
Největší radost mi dělá to, že když se někdo vrátí z ciziny a píše mi, jak si uvědomil spoustu věcí. Jeden se vrátí z Filipín a napíše mi, jak si tady v ČR váží úplných drobností, které předtím bral jako samozřejmost. Druhý se zase vrátí z USA a píše mi, jak jsou všichni Češi kyselí, a tak se na každého směje a rozdává radost. Tohle mě hřeje u srdce. Tohle mi dává smysl a energii najít si na to ten volný čas.
Na webu píšete„ My s Honzou máme kolem sebe asi nějakou tu auru, protože se kolikrát dějou takový náhody, až to není možný…“ můžeš nám přiblížit o jaké náhody jde?
Tohle se těžko popisuje. Domnívám se ale, že něco podobného má každý se svým opravdu nejlepším kamarádem. Někdo tu auru může mít silnější, někdo slabší. Ať už to znamená říct stejnou myšlenku ve stejný moment, nebo mít stejné sny. A to jsme oba úplně jiný! Protiklady se holt v přírodě přitahují. Ačkoliv jsme teď každý na jiném místě, mezi jinými lidmi, pokaždé, když si napíšeme, máme stejnou myšlenku. Nejlepší na tom je, že se každý dívá na danou věc z jiného úhlu pohledu. Takže takový ideální metalearning.
Máte nějaké statistiky, kolika lidem jste už pomohli?
Něco se měří hůř, něco líp. Za čtyři měsíce od spuštění webu jsme měli lehce přes 3000 uživatelů. To není moc, v porovnání s kdejakým cestovatelským webem. Na druhou stranu vše děláme s nulovým rozpočtem. Nekupujeme reklamy, nepropagujeme příspěvky. Fungujeme na základě word-of-mouth, tedy že jeden řekne dalšímu. Ono ne úplně každý se odhodlá někam vycestovat, nebo se změnit, jenom protože si přečte článek, klikne na hezkou fotku. To je krátkodobá motivace. My přivádíme lidi na cestu. K té je potřeba nějaká osobní vize, pokořování milníků…
Adam Roth, náš cestovatelský guru, pomáhá lidem s koupí levných letenek a díky tomu tak rozcestoval přes 60 lidí během dvou měsíců. To je pořádná porce práce pro jednoho, a já mu za to moc děkuji. On je ten, co Vám udělá dovolenou za pár kaček na druhém konci světa.
Já osobně jsem dostal přes 400 pozitivních reakcí (emaily, zprávý) na Praxiso. 70% těch lidí neznám. S někým si i volám a polemizujeme o životě. Avšak jen třem z nich jsem něco zprostředkoval. Ty ostatní říkají, že je Praxiso vzdělává, statisticky to ale nezměřím ?
Co nejčastěji řešíte, když Vás někdo požádá o radu?
Jak je dotyčný spokojený sám se sebou, co chce od života. Češi jsou méně šťastní. Chybí nám tady nějaká duchovní rovina nebo právě Praxiso ? Většinou si lidé stěžují na peníze. Já jim říkám, že ty přeci nejsou jediným nástrojem k životu. To jsme si tady jenom honbou na Západ nastavili.
K tvému cestování, kolik zemí si procestoval?
Šestnáct, a to hlavně díky studiu a fotbalu. Není to moc, poznal ale jsem Američany, co nikdy nevypadli z jejich rodného města. Představa neznat nic jiného než jedno statisícové město o rozloze Brna mě nahání mráz po zádech. Osobně jsem si s takovými lidmi ani neměl co říct. Cestováním se člověk prostě otrká. Máme toho ještě hodně před sebou…
Kde se ti nejvíce líbilo, co se týče kultury, přírody a jídla?
Na Vánoce 2017 jsem byl v New York City. To město jsem si zamiloval. Nedokázal bych tam ale žít dlouhodobě. To spíš v New Jersey, to je klidnější a čistší. ? Co se týče přírody, panenská příroda ve Švýcarsku je nádherná. To je klid na duši, úprk z velkoměsta ?
Máš nějakou vtipnou historku z cestování?
Těch mám! Mohl bych popsat celé stránky. Vyberu tu nej. Po vydatném prázdninovém měsíci sezení v práci 14 hodin denně jsem potřeboval vypadnout a vyčistit hlavu. Domluvil jsem si s kamarádem, že pojedeme stopem na Matterhorn. Každý jsme to však pojal trošku jinak, takže jsme se při setkání v Praze na výpadovce velmi nasmáli. Jeden z nás vypadal jak speciální voják ruské jednotky Specnaz, který se vybavil na tříměsíční pobyt v horách. Druhý přijel normálně sportovně oblečen. Hádejte, který jsem byl já? ? Každopádně to byl jeden z nejlepších výletů, doporučuji takhle někam vypadnout!
Chtěl by si vzkázat něco čtenářům našeho webu, kteří se zrovna rozhodují o tom jestli mají vycestovat?
Na smrtelné posteli budete nejvíce litovat věcí které jste mohli udělat, ale neudělali. Nečekejte. Na nic. Chyťte příležitost do svých rukou. Teď, nebo nikdy.