O Albánii se říká, že je zemí orlů a mercedesů. Obojí lze v tomto kouzelném státě spatřit, avšak tato země vám může nabídnout mnohem více. Kromě dechberoucí přírody, kdy máte na výběr ze stovky hor a kopců přesahujících 2000 metrů nad mořem, vinic, polí s kukuřicí a národních parků, vás může uspokojit také písečnými i oblázkovými plážemi u Jadranského nebo Jónského moře a nakonec zajímavou historií, milými obyvateli a nespočtem kulturních a přírodních památek zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO.
Stručně o historii Albánie
Historie Albánců sahá do doby bronzové, kdy tu žili ilyrské kmeny. Illyrové byli sice považováni za barbary, ale uměli postavit velká opevněná města, obchodovali s Řeky a razili si vlastní mince. Řekové dokonce kvůli obchodu založili na albánském pobřeží několik kolonií, které jsou dnes zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.
Od 2. století se na původním území Ilyrů vystřídala nadvláda Římanů a Byzantské říše. Na krátko přišli také Srbové, kdy král Štěpán Dušan vytvořil tehdy velkou říši, ale nikdy tu nezískal plnou moc. Po jeho smrti nastal chaos a Albánie se rozpadla na klany, které spolu často bojovaly.
Ve 14. století vtrhli na Balkán osmanští Turci, kteří postupně pronikali i do Albánie. V tuto dobu však nastupuje na scénu dějin nejslavnější Albánec a národní hrdina Gjergj (Jiří) Kastrioti Skanderbeg, který spojil všechny dříve znepřátelené kmeny a společně více než 20 let vzdorovali osmanským Turkům. Osmanská říše tak postupem času slábla. Jednou z překážek sjednocení všech získaných území bylo používání 3 různých abeced. Muslimové psali arabským písmem, pravoslavní používali řeckou abecedu a katolíci psali latinkou.
V roce 1912 vypukla 1.BALKÁNSKÁ VÁLKA, v níž si chtěly Srbsko, Černá Hora, Bulharsko a Řecko rozdělit území patřící Turkům, jakým byla Albánie a Makedonie. Oslabených vojsk na všech stranách využili Albánci tak, že svolali národní shromáždění a vyhlásili nezávislost země.
20. století bylo pro vývoj země nejdůležitějším obdobím. Území začal okupovat MUSSOLINI, který si Albánii zvolil i za základnu pro útok na Řecko. Tuto část historie si můžete přiblížit ve filmu Mandolína kapitána Corelliho, kde hlavním hrdinou je Nicolas Cage a Penelope Cruz.
Po 2. světové válce zavládl v zemi komunismus pod velením Envera Hodži, který v Albánii zavedl tyranský režim. Zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že země bude za pár let závislá jen sama na sobě. Poté, co se diktátor rozhádal s Jugoslávií, se Sovětským svazem i s Čínou, ocitla se země v totální izolaci, odtržená od okolního světa. Enver Hodža viděl nepřítele ve všech zemích, a tak propaganda denně varovala před válečným ohrožením. Po celé Albánii byly postaveny statisíce bunkrů, které lze spatřit i dnes (na polích, soukromých zahradách, plážích, ale i hřbitovech). Všichni byli cvičeni k boji, učili se zacházet se zbraní, děti upevňovaly hroty na stromy, jako pojistku proti parašutistům. Enver Hodža také zakázal praktikování jakéhokoliv náboženství. Kněží byli zastřeleni nebo uvězněni. Za jeho vlády vzniklo prý až 18 věznic a 48 pracovních táborů, kam byli zavírání odpůrci komunismu a zrádci nebo ti, kdo se pokoušeli ze země utéct. Zakázáno bylo také opustit město, bez povolení jste nemohli navštívit třeba svého bratra na severu Albánie. Na druhou stranu byla zavedena povinná školní docházka, země byla samostatná jak v zemědělství, tak hospodářství a zdarma byla i zdravotní péče (i když ne na dobré úrovni).
Dalším důležitým mezníkem v historii Albánie bylo svržení 10 m sochy Envera Hodži v hlavním městě Tirana a doba, kdy se dostala k moci Demokratická strana. Tato vláda však lidem neprospěla. Příčinou byl krach mnoha fondů, které fungovaly na principu pyramidy a většina obyvatel do nich vložila své celoživotní úspory. Někteří lidé prodali kvůli snu lehkého zisku vše, svoje domy nebo půdu. Nastalo totální zhroucení státu, všude zavládla anarchie a drancování všeho co se dalo i nedalo. Vykrádaly se muzea a uloupeno bylo nad půl milionu zbraní.
Na počátku našeho století se ekonomika sice ustálila, ale i tak většina mladých lidí odchází za prací do Itálie, Řecka, Německa nebo Velké Británie. Největším příjmem v ekonomice je rozvoj turistického ruchu, stavebnictví a zemědělství.
V roce 2008 se stala Albánie členem NATO, 2009 Severoatlantické aliance a ráda by také vstoupila také do Evropské unie.
Geografie země
Albánie sousedí s Černou horou, Kosovem, Makedonií a Řeckem. Je to stát, který milovníkům moře a slunce může nabídnout přes 360 kilometrů pláže a na výběr máte i ze dvou moří, Jadranského nebo Jónského. Země má dostatek podzemních vod, jezer i řek. Na severu se rozkládá Skadarské jezero, u něhož nelze určit přesnou rozlohu neboť se mění až o 30 % v závislosti na počasí v zimě a v létě, kdy taje sníh na horách a v létě se voda vypařuje. Dalším jezerem je jezero Ohrid, o které se Albánie dělí s Makedonií. Ohrid je považováno za nejstarší jezero v Evropě a jeho hloubka se pohybuje kolem 263 metrů. Dále tu máme Prespanské jezero, Komani nebo laguny, které jsou cílem všech, co rádi pozorují pelikány nebo plameňáky. A nakonec nejdelší řekou je Drin, která zemi šněruje v délce 285 kilometrů.
TIP: Chystáte se autem do albánie? Doporučujeme přečíst článek Autem do Albánie 2020/2021 – rady a tipy
Albánie je převážně hornatá krajina, hor a kopců nad 2000 metrů má více jak 100 kusů. Nejvyšší horou je Koráb, kde výška čítá 2.700 metrů nad mořem.
I když se počet obyvatel udává jen kolem 3 milionů, věřte, že po celém světě je celkem rozseto minimálně 6 milionů lidí Albánské národnosti.
Čím se v Albánii platí a jaké jsou ceny
Protože Albánie není součástí Evropské unie, platí se zde ALBÁNSKÝMI LEKY. Kurz bývá příznivý – za 10 korun dostanete něco kolem 48-50 ALL. V některých restaurací nebo větších obchodech se však může platit také eurem (většinou vrací zpět ALL) nebo kartou. Cenově se dostanete na menší výdaje než ve střední Evropě. Restaurace nebo hotely bývají cenově velmi podobné, ovšem pokud se vydáte mimo turistické centrum, budete překvapeni, za jaký drobný peníz se dá v zemi najíst. Uvedené ceny jsou z turistických letovisek.
- Voda (1 litr) – 9 Kč
- Vejce (10 ks) – 37 Kč
- Mléko (1 litr) – 22 Kč
- Jogurt (150 ml) – 10 Kč
- Šunka kuřecí (130 g) – 29 Kč
- Pivo v plechovce ze zahraničí (0,5 litru) – 16 Kč
- Slazené nápoje (1,75 litru) – 25 Kč
- Rajčata (kilo) – 20 Kč
- Olivy (kilo) – 62 Kč
- Cigarety (různé značky) – od 41 Kč do 71 Kč
V Albánii je nespočet rychlého občerstvení, kde si můžete dát kebab za 50 Kč, pizzu za 65 Kč nebo velikou slanou/sladkou palačinku za 50-65 Kč. Nejoblíbenějším “fast foodem” v zemi je ale byrek, který se cenově pohybuje už od 8-15 korun (záleží na velikosti a náplni). Byrek je kapsa z listového těsta plněná většinou sýrem, špenátem nebo masem.
V kavárně vás vyjde presso na 10 korun, frappe nebo cafe latte na 20 Kč a k tomu např. toast nebo bageta stojí od 25 Kč do 45 Kč. Sladká waffle s ovocem se pohybuje okolo 65 Kč, zmrzlinový pohár je za 14 korun.
V restauraci se různé chody pohybují v různých cenových relacích, v průměru vás vyjde jeden chod od 60 korun do 150 korun.
Doprava místním autobusem je velice levná. Pokud se vydáte na kratší cestu mezi letovisky, pak zaplatíte za lístek kolem 8-12 korun. Delší cesty mezi městy začínají cca na 20 Kč ( od 45 kilometrů výše).
Albánská kuchyně
Albánská kuchyně má kořeny v historii, podíleli se na ní jak okolní státy, tak i ty vzdálenější. Ochutnat tu můžeme klasickou balkánskou kuchyni která se mísí s kuchyní tureckou a italskou. Hlavním prvkem je zelenina jako lilek, rajčata, okra (Ibiškovec jedlý), papriky, jež se vaří, dusí, zapéká nebo griluje, ať už samotná nebo se sýrem či tvarohem. Pokud máte raději maso, pak jsou mistři v úpravě jehněčího, telecího, ale také ryb a mořských plodů.
Turecký vliv rozpoznáme ve sladké baklavě nebo v kebabu, kdežto italský v kávě či pizze.
Kultura a tradice v Albánii
Místní obyvatelé jsou velmi milí a přátelští lidé, ochotni vždy pomoci. Každý Albánec se řídí zákonem zvaným BESA neboli “slib cti”. Besa zahrnuje dodržení slibu (každý Albánec by raději zemřel než by slib porušil), poctivost, ochotu vždy pomoci člověku v nouzi a chovat se dle víry.
Albánská mentalita se odvíjí z historie, z doby kolem 15. století, kdy mezi kmeny vznikl tzv. LEKA DJUKAGJINIHO KANUN. Je to nejstarší albánský zákoník, který upravoval společenské vztahy v kmenové společnosti (jako uzavíraní sňatků, majetky, daně) včetně pravidel pro krevní mstu, která hraje svou roli v některých částech země i dnes.
Krevní msta měla přesná pravidla. Pokud člen vašeho klanu byl zabit členem jiného, měli jste právo jeho smrt pomstít. Rodina tak byla nucena zabít buď přímo “vraha”, nebo když se to ukázalo nemožným, jednoho z jeho nejbližších mužských příbuzných. Ženy a děti byly v tomto případě vyřazeny. Msta však mohla být vyřešena i mírumilovnější cestou, a to například sňatkem mezi členy obou rodin, vyplacením daně nebo jen slovním ujednáním.
Tak jako v každé zemi, i tady se konají různé festivaly, ať už literární nebo hudební (ve městě Gjirokastra).
Typická pro Albánce je ranní káva. Kafeterie jsou otevřeny už od 6:00 hodin ráno a každá z nich je plná mužských popíjející své první presso dne.
Co vidět a navštívit
Město Berat: byl už Řeky nazýván “Poulcheriopolis” neboli krásným městem, dnes nese přezdívky jako “bílé město” nebo “město tisíce oken”. Pro svou architektonickou cenu je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.
Pohoří Thethi: neboli albánské Alpy vás překvapí množstvím nádherných vysokých hor, vodopády, křišťálovou vodou v řece, typickou vesničkou v údolí a jednou z posledních věží, která sloužila jako úkryt těm, co hrozila krevní msta.
Syri i Kalter neboli Modré oko: je přírodní úkaz pramene, kde je sice voda ledová, ale její tyrkysová a modrá barva vám vezme dech.
Kruje: domov albánského hrdiny Skanderbega s muzeem, 400 let starým dřevěným trhem, teqe (mešitou) a nádherným výhledem po okolí a na pohoří Dajti.
Gjirokastra: kamenné město s břidlicovými střechami, které je dalším z těch, co jsou zapsány v UNESCO. Právě tady se každé 4 roky koná hudební festival přímo v citadele, kde je k vidění stíhačka, italský tank i další válečné stroje.